Jednotka kolešovských hasičů
Přestože jsem byl skeptický, jednotce SDH Kolešov se daří. V minulých dnech byl třikrát vyhlášen požární poplach, přičemž naši hasiči pokaždé obstáli na výbornou.
V desítkách vteřin jsou schopni v dostatečném počtu členové naší jednotky dorazit k hasičárně a dlouho před určeným časovým limitem s technikou vyrazit na místo, odkud je jejich pomoc žádána. Sledovat přitom jejich nástup po vyhlášení poplachu je pro méně otrlé doslova adrenalinovou záležitostí: nakonec to není ani tak dávno, co se směrem k hasičárně kolem mě prohnal Miro Silnica, který mě skoro porazil, nebo na snímku nabízím Vaška Porazíka, jenž dorazil ke zbrojnici tak, že skoro převrátil pracovní rikšu.
Časy výjezdu okolo pěti minut jsou záležitostí, za něž by se při bojovém poplachu nemuseli stydět ani profesionální vojáci, přitom jsou pro kolešovské hasiče běžné.
Mám jen jednu výtku, výhradu: totiž vyhlášení požárního poplachu obecním rozhlasem. Čas od času by se to asi zvládat dalo, nicméně minulý týden byl požární poplach vyhlášen hned třikrát. Působí to na mě tak (a vím od lidí z obce, že nejsem sám), jako když mi babička vyprávěla, jak za války věčně houkaly sirény a vyhlašovaly blížící se nálet.
Každá jednotka musí mít zaveden standardní a nouzový způsob vyhlášení poplachu. Ten se pak vyhlašuje následujícími způsoby:
a. akusticky sirénou signálem „POŽÁRNÍ POPLACH“ – takto se vyhlašuje poplach celé jednotce. Vyhlášení požárního poplachu sirénou se provádí signálem, který má tvar 25 vteřin nepřetržitého nekolísavého tónu, 10 vteřin pauza a opět 25 vteřin nepřetržitého nekolísavého tónu. Zkouška sirén se provádí ohlašovnami požárů zpravidla jednotně na území České republiky každou první středu v měsíci ve 12,00 hodin nepřerušovaným tónem v délce max. 140 vteřin
b. radiovým svolávacím zařízením nebo telefonicky – takto lze vyhlásit poplach celé jednotce nebo jen určeným hasičům zpravidla vysláním i textové zprávy o vyhlášení poplachu,
c. akusticky rozhlasem pro hasiče nebo celou jednotku. Součástí vyhlášení poplachu může být i informace upřesňující místo, druh zásahu a další činnost jednotky, např. síly a prostředky jednotky, pro které vyhlášení poplachu platí,
d. signálním akustickým zařízením na stanici nebo zavedeným mezi členy jednotky do místa jejich bydliště,
e. opticky světlem na stanici pro hasiče, které může být doplněno i návěštími s určením druhu techniky k výjezdu,
f. ústně, voláním „HOŘÍ“ bez nebo s pomocí rozhlasového zařízení na stanici nebo z mobilního zařízení, např. výstražného zařízení požárního automobilu – jde většinou o nouzový způsob vyhlášení poplachu jednotce.
Ne tedy nutně sirénou. Nikoli tak, že je vyděšena polovina vsi, nezbytně ne způsobem, že lidi vybíhají před domy a hledí po obloze, kde hoří. Stačí telefon.
Přimlouval bych se za to, aby výjezdy naší jednotky byly vyhlašovány šetrnějším způsobem. Požární poplach nechť v plné síle zazní až v okamžiku, kdy bude nějak ohrožena místní bezpečnost. Ne v okamžiku, kdy si v sousední vsi nebudou umět poradit saniťáci s tím, jak dostat na nosítka sto čtyřiceti kilového chlápka.
