Odměna
O žertech podobného typu se mluví jako o kanadských. Žerty to ale přestávají být v tutéž chvíli, kdy jsou vedeny úmyslem nikoli pobavit, ale ublížit.
Třeba šlo jen o fórek kolešovských teenagerů. Možná šlo o varování, snad o opravdový útok. Nevím. Načasováno to bylo tak nešťastně (tedy bezprostředně po zrození nových Kolešovských střípků a článku „Nejsem vizionář, přesto…“), že zvedám ruku pro druhé dvě možnosti. Je to prostě pro mne odměna.
Ale možná se mnou nebudete souhlasit.
Polít někomu schody před barákem vodou je nevinná taškařice. Pokud ovšem není venku víc než pět pod nulou. Což bylo.
Přiložené fotografie jsou z 1. 1. 2017 a pořízeny byly před půlnocí. Kolem deváté večer toho dne jsem byl ještě venku, rozlitá voda přede dveřmi nebyla. Pochybuju proto, že by šlo o legrácku nějakých dětí.
Kdybych se na tomto místě brzy ráno, kdy jsem šel do práce, natáhl já, asi bych se nesmál, ale pravděpodobně by se nestalo nic vážného. Kdyby tady však uklouzla moje paní, která je po totální endoprotéze kolene, s největší pravděpodobností by to znamenalo reoperaci a obrovské zdravotní problémy.
Pokud to tedy mělo být varování, bylo zbytečné, protože já se nebojím. Ale varuju já: ještě jednou se mi v Kolešově něco podobného stane, bude u toho asistovat Policie ČR.
